V září 2025 už to opět vypadalo, že naše nová kolekce, která to měla celé zachránit, nedorazí včas. Kvůli výrobním nákladům jsme se rozhodli vyrobit ji v Číně u nového dodavatele. A jak už jsem zmiňoval v předchozích článcích — nový dodavatel je vždycky trošku problém. Objednali jsme 400 setů teplákovek, které měly jít do prodeje 1. listopadu, ale opět reálně mířily spíš k 1. lednu.
Naše cashflow už bylo velmi napjaté. Dlužili jsme 10 mil. Kč a banky chtěly peníze spíš vracet, než nám půjčovat další. Půjčené peníze už jsme vyčerpali prakticky všechny a slevové akce přestávaly fungovat. Prostě jsme je dávali tak často, že už na to nikdo nereagoval. Kruh se pomalu uzavíral.
Nejdřív nám začaly docházet peníze na firemním účtu, pak už jsem se ale dostal do situace, kdy mi přestala chodit včas výplata. Začali jsme mít dluh na finančním úřadě z nezaplaceného DPH, měl jsem zpoždění s platbou hypotéky a začalo to velmi silně ovlivňovat můj osobní život. Boty už jsem měl zkrátka plné vody.
Nejtěžší rozhodnutí kariéry
Celou dobu jsem si tak nějak hlídal celkový majetek. Měl jsem firemní dluh 10 mil. Kč a oproti tomu velký byt v Praze, dvě auta a zboží za cca 3,5 mil. Kč skladem. Byt byl zatížený hypotékou, ale i tak jsem si hlídal, aby výnos z případného prodeje zvládl pokrýt všechny nasekané dluhy.
V předvánočním období se situace natolik přiostřila, že už jsem neměl peníze vůbec nikde. Ani na firemním, ani na osobním účtu. Kolegyně, která v té době pracovala pro GWC na full-time, nejednou brečela na firemním callu. Ten tlak už prostě nezvládala ani ona.
Věděl jsem, že v takové situaci už prostě nemůžu jít dál. Tři roky jsem se pokoušel firmu zachránit. To je dost dlouhá doba na to, abych si nemusel vyčítat, že to vzdám. Řekl jsem si, že pokud se mi do měsíce nepodaří najít investora, končím. Ve výsledku jsem s tím seknul ještě dřív.
Minimalizace škod
Oznámil jsem svůj záměr v týmu. Nastavil únikovou strategii a vykopl ven inzeráty na rozprodej majetku. Měli jsme před sebou vánoční sezónu a bylo to strategické načasování konce. Využijeme vánoční kupní sílu k doprodeji zásob, rozdáme výpovědi zaměstnancům a vypovíme nájemní smlouvu. Rozhodl jsem se nejít cestou insolvence — došel jsem k závěru, že ukončit značku se ctí a bez dluhů bude výrazně lepší pro mou budoucí kariéru mentora.
Protože jsem chtěl vytěžit z konce maximum, rozhodl jsem se vykopnout oznámení o našem konci skrz velká média. Naplánoval jsem to těsně před začátkem hlavní vánoční sezóny a oslovil Forbes. Vyšlo to.
Oznámení o konci vyvolalo extrémní vlnu všemožných emocí a naše prodeje vystřelily z 30 tis. denně na 1 mil. Kč. Prakticky bez placené reklamy se nám během 3 měsíců podařilo vyprodat kompletně celý sklad. Zůstala nám malá krabice s asi 10 produkty. Třikrát jsme překonali denní tržbu 1 mil. Kč za den. Náš příběh zaplavil sociální sítě, pozvali si mě na rozhovor do DVTV a já konečně po 3 letech krize zažil úspěch.
Ano, měl hořkosladkou chuť, ale věřte mi, že už jsem byl rád i za tohle.
V rozhovorech jsem mluvil o připravovaném mentoringu a začal si aktivně budovat svůj osobní profil na Instagramu. Věděl jsem, že tuhle vlnu pozornosti musím využít.
Během 3 měsíců se mi podařilo dostat z firemního dluhu 10 mil. Kč do osobního plusu 5 mil. Kč. Jasně, přišel jsem o firmu a většinu svého majetku, ale konečně jsem získal v životě stabilitu a klid. Přestěhoval jsem se do nájmu a začal budovat novou kariéru.
Dnes pomáhám founderům e-commerce značek růst tak, aby je vlastní úspěch nezničil.
Lessons learned
- tříletá firemní krize vás dokáže psychicky zničit
- hlídat si, aby hodnota mých dluhů nepřerostla hodnotu mého majetku, bylo správné rozhodnutí
- využít média k oznámení konce bylo ještě lepší rozhodnutí
- když dáte lidem opravdový důvod k nákupu, nepotřebujete placenou reklamu
Čísla
- během výprodeje jsme 3× překonali tržbu 1 mil. Kč za den
- hodnota firemních dluhů byla 10 mil. Kč
- po prodání osobního i firemního majetku jsem se dostal do 5 mil. Kč osobního plusu
- aktuální hodnota dluhů: 0 Kč
- 12 let zkušeností, 50 tis. zákazníků, 200 mil. kumulovaných tržeb
